Očekávání jsou součástí každého vztahu – ať už jde o přátelské, rodinné nebo pracovní vztahy. Ale co se stane, když jsou tato očekávání nevyslovená? Z vlastní zkušenosti vím, že nevyřčená očekávání mohou velice zkomplikovat život. Můžu mluvit jak o osobních, tak o obchodních vztazích. A upřímně, když jsem se setkal s nevyřčenými očekáváními, často to vedlo k nedorozuměním, napětí, zklamání doprovázené tichem, bolestmi břicha i žaludku až po migrény, deprese až vyhoření.

Jak se těmto problémům vyhnout a proč je důležité otevřeně komunikovat, co od druhých očekávám?

Nevyřčená očekávání jsou takové, které nosíte v hlavě (vaše přání, představy, očekávání) a máte je vůči ostatním, ale nikdy je vyslovíte nebo je řeknete na půl. Jsem si jistý, že to znáte – máme představu, jak by se měl někdo chovat nebo co by měl udělat, ale nikdy to neřekneme nahlas. V osobních vztazích to může být například vzájemné očekávání obou partnerů, že ten druhý pochopí, co potřebují, aniž by to museli vyslovit. A v pracovním prostředí to může být třeba pocit, že kolegové mají vědět, jak se cítíte, jak se něco má dělat, i když to nikde nebylo jasně řečeno (no jasně od nás).

Z vlastní zkušenosti (praxe) vím, že nevyřčená očekávání často vedou k napětí a zklamání až po odchody, přerušení vztahů. Když něco očekávám, ale nevyjádřím to, druhá strana si nemusí být vědoma toho, co chci. V osobním životě jsem se ocitl v situaci, kdy jsem měl nevyřčené očekávání vůči partnerce, kamarádům, rodině. Čekal jsem, že se něco stane, ale nikdy jsem to neřekl a jasně nevyjádřil své očekávání. A jak to dopadlo, no samozřejmě, nebyl z toho výsledek, co jsem očekával.

Možná to také znáte, očekávání, že partnerka by měla chápat, že jsem unavený z práce, mám ještě spoustu věcí na dodělání po dlouhém dni v terénu a potřebuji mít čas si odpočinout, uklidnit se a možná i pomoc. Když ale dorazím domů, čeká mě skoro výslech, další komunikace, další informace a učení a další povinnosti. Očekával jsem, že si toho všimne, ale já ji nepožádal o svůj čas, neřekl, že nemůžu teď tohle dělat. Prostě jsem jí to neřekl (nevyřčené očekávání). Vím, že i ona má spoustu věcí na starosti. Výsledek? Unavenost a napětí, které vedlo k mlčenlivosti na obou stranách a napětí doma. Tohle prostě nechcete a nikdy nevíte, jestli partner na tom není stejně nebo hůř.

V minulosti jsem se setkal s podobnou situací v práci. Kolega byl jedním z našich klíčových lidí na projektu a já jsem měl nevyřčené očekávání, že bude vždy k dispozici a pracovat i po pracovní době, než se výběrové řízení ukončí. Tak se nestalo, cítil jsem se zklamaný, protože nám šlo v té době o hodně a zajímavého klienta, a tak jsem si (představoval) začal vsugerovávat, že si to neuvědomuje, jak je to důležité. Ve skutečnosti to ale nebylo nic, co by mi on měl automaticky vědět (opět očekávání), a tak jsme si to řekli později. Co se stalo, získali jsme nového klienta a pak šli na pivo.

Komunikace je základní stavební kámen jakýchkoliv vztahů. Když jedna strana nekomunikuje, co od druhých očekává, může se snadno vytvořit prostor pro mnoho nedorozumění až tragické představy co se děje, proč se to děje, co jsem udělal a lidské už se zase tváří jako bych něco udělal nebo zapomněl. Z vlastní zkušenosti vím, že to, co by šlo vyřešit jednoduchým a někdy i krátkým možná lepším výstižným rozhovorem, se může změnit na dlouhodobé napětí, tápání o tom druhým. A vím, jak se to podepisuje na důvěře, psychice. Obě strany začnou mít pocit, že jejich očekávání nebyla naplněna, což oslabuje vzájemnou důvěru a vše na čem jste pracovali může skončit dřív, než to začalo.

V týmu jsem měl často pocit, že některé úkoly byly jasně popsány (pro mě ano), protože jsem je bral jako samozřejmost. Když jsem pak od kolegů očekával to stejné a neviděl očekávaný výsledek, zjistil jsem, že jsem vlastně nikdy nesdílel (neřekl nahlas), co přesně očekávám, čeho se obávám, v čem jsem dobrý a v čem špatný a jaký výstup nebo termíny jsou potřebné k dosažení cílů. K tomu, aby tým fungoval, je potřeba vědět, co od sebe navzájem očekáváme a jasně si říci vše potřebné.

V minulosti jsem měl nevyřčené očekávání, že moji podřízení jsou mi podobní a jsou (měli by být) ochotni pracovat nad rámec běžné pracovní doby, když to projekt či situace vyžaduje. No já takový jsem. Jenže nikdy jsem to jasně nekomunikoval a neřekl očekávání. Výsledkem bylo, že se někteří cítili přepracovaní a frustrovaní, jiní nechápali můj postoj, většina neviděla, co vidím já a to vedlo k napětí a poklesu motivace.

Co jsem se naučil z těchto zkušeností? Otevřená, upřímná komunikace je klíčem, i když je dost často nepříjemná. Pokud mám či máte nějaké očekávání, je důležité je vyjádřit, a to jak v osobních, tak v profesních vztazích a ověřit si, že to ostatní pochopili a jsou na stejné vlně. Pokud od druhých něco chci, musím to říct, aby věděli, co očekávám. A pokud se něco očekává ode mě, je důležité, abych si to s druhými ujasnil. V obchodních vztazích je to o nastavování realistických očekávání a jasné komunikaci už na začátku.

Co říci závěrem. Pokud se chcete vyhnout problémům s nevyřčenými očekáváními ve vašich vztazích – ať už osobních nebo pracovních – udělejte první krok dnes. Zkuste se zamyslet nad tím, co očekáváte od ostatních, a začněte to sdílet. Zkuste otevřeně promluvit s partnerkou, kolegy nebo zaměstnanci o tom, co byste si přáli, aby bylo jasné. A co je nejdůležitější? Naslouchejte i druhým, protože jejich očekávání mohou být úplně jiná než vaše a hlavně si to ověřte, že tomu je doopravdy tak jak jste to pochopili (nepředvídejte, nepředstavujte si možnou představu očekávání druhých).

Jelikož jsem si sám dost zažil a stále se rozvíjím a učím, rád bych slyšel vaše názory na toto téma. Jaká je vaše zkušenost s nevyřčenými očekáváními? Budu moc rád, když napíšete vaše příklady, která se vám v minulosti nevyplatila a vyplatila.

Budu také rád, když mi napíšete na info@michalvyhnalek.cz, co byste chtěli vidět v dalších článcích na tomto blogu? Napište mi, co vás zajímá, a já se pokusím vytvořit obsah podle mých zkušeností, z praxe a který vám pomůže a inspiruje vás na vaší cestě k lepší komunikaci a rozvoji. Vaše názory a nápady jsou pro mě cenné a pomohou mi udělat tento blog ještě lepší!

Hezký den,
Michal Vyhnálek